Publikace

Palné zbraně jsou ukázkou vrcholných řemeslných a technologických dovedností doby, v níž vznikaly. Ačkoli je jejich hlavním účelem lov nebo boj člověka proti člověku, nemůžeme je přehlížet – jsou součástí naší historie. Východočeské muzeum v Pardubicích a Vlastivědné muzeum v Olomouci se mohou pochlubit rozsáhlými sbírkami palných zbraní, které budou k vidění na výstavách v Olomouci a posléze v Pardubicích v průběhu let 2024 až 2026. Kurátoři vybrali 100 zbraní, které buď „psaly historii“, nebo jsou něčím jedinečné, a přibližují je čtenářům krátkým vyprávěním o jejich vzniku, majitelích, cestě do muzejních sbírek a dalších unikátních charakteristikách těchto sbírkových předmětů. Výběr zbraní pro knihu zároveň mapuje vývoj palných zbraní. Publikace představí fotografie nejjemnějších detailů technických řešení i uměleckého ztvárnění palných zbraní za posledních téměř 400 let.

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím e-shopu VUP.

Česká multikonfesní společnost se musela ve dvacátých letech 17. století, po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, během několika málo let proměnit v oficiálně jednotně katolickou zemi. Většinově nekatolická společnost volila mezi rychlým a často vnějším přestupem ke katolictví, nebo odchodem do exilu. Otázka konfesní příslušnosti a konverze se dostala na několik málo let do centra pozornosti celé společnosti. Jak lidé, kteří zažili první léta násilné rekatolizace, popisují ve svých pamětních zápiscích svou vlastní zkušenost s náboženskou proměnou a konverzemi? A jakou roli měla religiozita a konkrétní konfesní příslušnost v životě lidí v období konfesionalizace?

Z první poloviny 17. století se zachovalo několik desítek více či méně rozsáhlých pamětních zápisků mužů různé sociální příslušnosti pocházejících z různých míst Čech a Moravy. Některé byly dříve zpřístupněné v edicích, jiné jsou dochovány rukopisně. Vedle stručných glosátorů aktuálních událostí, například formou přípisků do Veleslavínových Historických kalendářů, je mezi nimi i několik, dá se říci, grafomanů, kteří tvořili své texty souvisle několik desítek let, psaní pro ně bylo rutinní každodenní činností a patrně v zachycování pamětihodných událostí nacházeli zalíbení a uspokojení.

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím e-shopu NLN.

Komentáře Eneáše Silvia Piccolominiho/Pia II. (1405–1464) jsou historicky jedinou dosud publikovanou papežskou autobiografií - už jen z tohoto faktu plyne výjimečnost Piova díla. Práce byla sepsána v posledních letech jeho pontifikátu (1458–1464) jako obhajoba papežových skutků, zejména pak vyčerpávajícího úsilí o uskutečnění kruciáty proti Turkům. Komentáře jsou však zajímavé i tím, že je napsal humanista (se kterým jsme se mohli seznámit již např. v jeho Historii České) s živým zájmem o svět kolem sebe, o jeho politické, historické a geografické zvláštnosti. Poznal Evropu od Skotska po Sicílii a zajímal se o ni od antických dějin až po svou současnost. Publikace je prvním překladem Komentářů z latiny do českého jazyka. Velká péče byla věnována vysvětlením četných osob a míst českému čtenáři. 

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím internetového knihkupectví Kosmas.  

Dne 31. srpna 1939 zinscenoval SS sturmbannführer Alfred Naujocks přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích. Událost již druhý den posloužila německé propagandě jako záminka pro přepadení Polska. Naujocks tedy zřejmě utvářel dějiny, ale jinak, než jak tvrdil jeden z jeho biografů, který svou knihu nazval The Man Who Started the War. Předstírané přepadení totiž nevyvolalo druhou světovou válku a Naujocks nebyl duchovním otcem této „akce“.
Alfred Helmut Naujocks nicméně patří mezi nejznámější důstojníky Sicherheitsdienstu (SD), nacistické zpravodajské služby založené Reinhardem Heydrichem. Mezi lety 1935 a 1940 Naujocks zodpovídal za celou řadu mimořádných „akcí“, jež utvářejí obraz SD dodnes. Naujockse považovali nadřízení za bezohledného „desperáta a darebáka“, „pouličního rváče“, který se líbil ženám a kterému mohli svěřit každý úkol. Byl zkrátka ideální tajný agent. A tak se Naujocks stal únoscem, vrahem, padělatelem peněz a teroristou, inscenoval nepokoje v Československu…
Předkládaná kniha ovšem sleduje Naujocksův život i po válce. Poté co se nechal na podzim roku 1944 zajmout Američany v belgicko-německém pohraničí, ocitl se v rukou nejen britské, ale nakrátko také československé zpravodajské služby. Svědčil během norimberského procesu a hned v několika evropských státech bylo proti němu vedeno vyšetřování. Při procesu v Kodani v lednu 1949 byl Naujocks za vraždy, jichž se dopustil v rámci tzv. protiteroru, odsouzen na patnáct let, avšak o rok později mu byl trest v revizním procesu snížen na pět let. V červnu 1950 se dočkal předčasného propuštění a vrátil se do rodného Kielu. V 50. a 60. letech Naujocks obratně využíval média nejen k popularizaci nacionálního socialismu, ale hlavně svých „husarských kousků“. Zemřel v Hamburku 4. dubna 1966.

Z němčiny přeložila Hana Jadrná Matějková
Doslov (Alfred Naujocks a československá vojenská zpravodajská služba) napsal Pavel Kreisinger

Publikace můžete pohodlně zakoupit prostřednictvím e-shopu nakladatelství Academia

Hodoeporicon Ambrogia Traversariho je unikátním cestovním deníkem, který si tento řeholník a později generální představený camaldoliánů vedl v letech 1431–1434. Ambrogio Traversari (1386–1439) proslul jako florentinský humanista, blízký přítel Cosima a Lorenza Medicejských a zejména výtečný překladatel z řečtiny. Vedle četných zachovaných překladů a rozsáhlé korespondence (dosud čítající více než 900 dopisů) je Hodoeporicon pramenem dokumentujícím nejen obecný úpadek camaldoliánských klášterů, které Traversari navštívil, ale i jeho literárních zájmů, mnohých přátel s nimiž se setkal i dramatických politických událostí v jejichž víru se ocitl. Český překlad Hodoeporiconu od Jana Stejskala je po italštině teprve prvním vydáním v živém jazyce tohoto výjimečného díla.

Politický román Argenis je křiklavým příkladem dobového bestselleru, jenž se od svého pařížského vydání v roce 1621 až do konce 18. století těšil celoevropské proslulosti, aby poté upadl do hlubokého zapomnění.

Přežíval jen v povědomí poučenějších historiků politického myšlení raného novověku a literárních vědců zabývajících se barokním neolatinským písemnictvím. Za svou nevšední popularitu vděčí Barclayovo dílo promyšlené kombinaci formy a obsahu. Text má částečnou podobu romance, která byla trvale oblíbeným a v 17. století hojně čteným a téměř pololidovým literárním žánrem a která dílu propůjčila čtivost a atraktivní zápletku.

K vydání připravil a kritickým komentářem opatřil Jaroslav Miller

Kniha je v současné době vyprodaná, prostřednictvím webu NLN, ale mohou zájemci požádat o dotisk