Publikace

Palné zbraně jsou ukázkou vrcholných řemeslných a technologických dovedností doby, v níž vznikaly. Ačkoli je jejich hlavním účelem lov nebo boj člověka proti člověku, nemůžeme je přehlížet – jsou součástí naší historie. Východočeské muzeum v Pardubicích a Vlastivědné muzeum v Olomouci se mohou pochlubit rozsáhlými sbírkami palných zbraní, které budou k vidění na výstavách v Olomouci a posléze v Pardubicích v průběhu let 2024 až 2026. Kurátoři vybrali 100 zbraní, které buď „psaly historii“, nebo jsou něčím jedinečné, a přibližují je čtenářům krátkým vyprávěním o jejich vzniku, majitelích, cestě do muzejních sbírek a dalších unikátních charakteristikách těchto sbírkových předmětů. Výběr zbraní pro knihu zároveň mapuje vývoj palných zbraní. Publikace představí fotografie nejjemnějších detailů technických řešení i uměleckého ztvárnění palných zbraní za posledních téměř 400 let.

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím e-shopu VUP.

Kniha je svého druhu biografií Sofie Podlipské (1833 až 1897), její ambicí však není postihnout život této české spisovatelky, vlastenky a emancipistky v jeho úplnosti. Autorka se zaměřuje pouze na některé aspekty života Podlipské, a to konkrétně na její rodinu a ženskou zkušenost. Ve své knize si klade otázku, jak se Podlipská vztahovala ke své rodině a jakou roli rodina hrála v utváření její vlastní identity, a zejména jak Podlipská na pozadí rodiny a rodinných vztahů zakoušela své ženství, jaké mu dávala významy, jaké byly motivy jejího jednání, jak kontinuálně v průběhu života vyjednávala svou genderovou identitu.

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím e-shopu NLN.

Práce jako na kostele… Dodnes užívané rčení vypovídá také o náročnosti kněžského povolání. Jsou občasná postesknutí dnešních duchovních na množství práce opodstatněná? Jak na tom byli jejich předchůdci? Tato publikace by ráda byla příspěvkem k hledání odpovědí. Činí tak zejména v dochovaných písemnostech z farního úřadování v dlouhém 19. století, a to ve východní části královéhradecké diecéze. Záměrem textu je postihnout různé role duchovního správce v tomto období. Představuje je jako individuality, vidí je jako „náboženské profesionály“ – udělovatele svátostí a svátostin, celebranty či kazatele. Dále vystupují jako katecheté a školdozorci i jako iniciátoři různých duchovních aktivit (poutí, lidových misií, bratrstev a spolků), ale též jako součást širších vazeb – ve vztahu k obyvatelstvu své farnosti, k zaměstnancům, k předchůdcům i následovníkům či k světské a církevní vrchnosti. Dále je farář zachycen jako správce zádušního i obročního jmění, movitého majetku, nadačního jmění i jako garant chudinské péče. Stranou nemohly zůstat proměny, k nimž v tomto směru během zmíněného období došlo – některé role zůstaly proti změnám doby téměř imunní (udílení svátostí, celebrování bohoslužeb), jiné prošly zásadní proměnou (působení ve školství).

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím internetového knihkupectví Kosmas.

Česká multikonfesní společnost se musela ve dvacátých letech 17. století, po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, během několika málo let proměnit v oficiálně jednotně katolickou zemi. Většinově nekatolická společnost volila mezi rychlým a často vnějším přestupem ke katolictví, nebo odchodem do exilu. Otázka konfesní příslušnosti a konverze se dostala na několik málo let do centra pozornosti celé společnosti. Jak lidé, kteří zažili první léta násilné rekatolizace, popisují ve svých pamětních zápiscích svou vlastní zkušenost s náboženskou proměnou a konverzemi? A jakou roli měla religiozita a konkrétní konfesní příslušnost v životě lidí v období konfesionalizace?

Z první poloviny 17. století se zachovalo několik desítek více či méně rozsáhlých pamětních zápisků mužů různé sociální příslušnosti pocházejících z různých míst Čech a Moravy. Některé byly dříve zpřístupněné v edicích, jiné jsou dochovány rukopisně. Vedle stručných glosátorů aktuálních událostí, například formou přípisků do Veleslavínových Historických kalendářů, je mezi nimi i několik, dá se říci, grafomanů, kteří tvořili své texty souvisle několik desítek let, psaní pro ně bylo rutinní každodenní činností a patrně v zachycování pamětihodných událostí nacházeli zalíbení a uspokojení.

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím e-shopu NLN.

Eberhard Ablauff’s chronicle is one of two late-medieval Observant Franciscan chronicles from the Bohemian province, part of the Cismontane family of Observant Franciscans. The text operates on three significant levels. First, it provides a detailed account of the history of the Bohemian province; second, it contributes to the broader Franciscan Observant narrative especially in relation to the Cismontane family; and third, it reveals the intellectual horizon and worldview of a late-medieval Observant friar. The chronicle covers the rapid growth of the Observant movement and the early years of the German Reformation. This carefully edited and annotated Latin chronicle is an invaluable resource for historians of European religion, culture, society, and politics.

Buy this book.

Komentáře Eneáše Silvia Piccolominiho/Pia II. (1405–1464) jsou historicky jedinou dosud publikovanou papežskou autobiografií - už jen z tohoto faktu plyne výjimečnost Piova díla. Práce byla sepsána v posledních letech jeho pontifikátu (1458–1464) jako obhajoba papežových skutků, zejména pak vyčerpávajícího úsilí o uskutečnění kruciáty proti Turkům. Komentáře jsou však zajímavé i tím, že je napsal humanista (se kterým jsme se mohli seznámit již např. v jeho Historii České) s živým zájmem o svět kolem sebe, o jeho politické, historické a geografické zvláštnosti. Poznal Evropu od Skotska po Sicílii a zajímal se o ni od antických dějin až po svou současnost. Publikace je prvním překladem Komentářů z latiny do českého jazyka. Velká péče byla věnována vysvětlením četných osob a míst českému čtenáři. 

Knihu pohodlně zakoupíte prostřednictvím internetového knihkupectví Kosmas.  

Dne 31. srpna 1939 zinscenoval SS sturmbannführer Alfred Naujocks přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích. Událost již druhý den posloužila německé propagandě jako záminka pro přepadení Polska. Naujocks tedy zřejmě utvářel dějiny, ale jinak, než jak tvrdil jeden z jeho biografů, který svou knihu nazval The Man Who Started the War. Předstírané přepadení totiž nevyvolalo druhou světovou válku a Naujocks nebyl duchovním otcem této „akce“.
Alfred Helmut Naujocks nicméně patří mezi nejznámější důstojníky Sicherheitsdienstu (SD), nacistické zpravodajské služby založené Reinhardem Heydrichem. Mezi lety 1935 a 1940 Naujocks zodpovídal za celou řadu mimořádných „akcí“, jež utvářejí obraz SD dodnes. Naujockse považovali nadřízení za bezohledného „desperáta a darebáka“, „pouličního rváče“, který se líbil ženám a kterému mohli svěřit každý úkol. Byl zkrátka ideální tajný agent. A tak se Naujocks stal únoscem, vrahem, padělatelem peněz a teroristou, inscenoval nepokoje v Československu…
Předkládaná kniha ovšem sleduje Naujocksův život i po válce. Poté co se nechal na podzim roku 1944 zajmout Američany v belgicko-německém pohraničí, ocitl se v rukou nejen britské, ale nakrátko také československé zpravodajské služby. Svědčil během norimberského procesu a hned v několika evropských státech bylo proti němu vedeno vyšetřování. Při procesu v Kodani v lednu 1949 byl Naujocks za vraždy, jichž se dopustil v rámci tzv. protiteroru, odsouzen na patnáct let, avšak o rok později mu byl trest v revizním procesu snížen na pět let. V červnu 1950 se dočkal předčasného propuštění a vrátil se do rodného Kielu. V 50. a 60. letech Naujocks obratně využíval média nejen k popularizaci nacionálního socialismu, ale hlavně svých „husarských kousků“. Zemřel v Hamburku 4. dubna 1966.

Z němčiny přeložila Hana Jadrná Matějková
Doslov (Alfred Naujocks a československá vojenská zpravodajská služba) napsal Pavel Kreisinger

Publikace můžete pohodlně zakoupit prostřednictvím e-shopu nakladatelství Academia

Hodoeporicon Ambrogia Traversariho je unikátním cestovním deníkem, který si tento řeholník a později generální představený camaldoliánů vedl v letech 1431–1434. Ambrogio Traversari (1386–1439) proslul jako florentinský humanista, blízký přítel Cosima a Lorenza Medicejských a zejména výtečný překladatel z řečtiny. Vedle četných zachovaných překladů a rozsáhlé korespondence (dosud čítající více než 900 dopisů) je Hodoeporicon pramenem dokumentujícím nejen obecný úpadek camaldoliánských klášterů, které Traversari navštívil, ale i jeho literárních zájmů, mnohých přátel s nimiž se setkal i dramatických politických událostí v jejichž víru se ocitl. Český překlad Hodoeporiconu od Jana Stejskala je po italštině teprve prvním vydáním v živém jazyce tohoto výjimečného díla.

Politický román Argenis je křiklavým příkladem dobového bestselleru, jenž se od svého pařížského vydání v roce 1621 až do konce 18. století těšil celoevropské proslulosti, aby poté upadl do hlubokého zapomnění.

Přežíval jen v povědomí poučenějších historiků politického myšlení raného novověku a literárních vědců zabývajících se barokním neolatinským písemnictvím. Za svou nevšední popularitu vděčí Barclayovo dílo promyšlené kombinaci formy a obsahu. Text má částečnou podobu romance, která byla trvale oblíbeným a v 17. století hojně čteným a téměř pololidovým literárním žánrem a která dílu propůjčila čtivost a atraktivní zápletku.

K vydání připravil a kritickým komentářem opatřil Jaroslav Miller

Kniha je v současné době vyprodaná, prostřednictvím webu NLN, ale mohou zájemci požádat o dotisk